Nejmladší syn hajného Stehlíka Josef se narodil v Pikarci na Českomoravské vysočině 26. března 1915. Pět let chodil do obecní školy v Dolní Libochové a pak tři roky do měšťanky ve Strážku. Protože se nechtěl stát hajným jako jeho otec, vyučil se kovosoustružníkem a elektromechanikem v Tišnově. Po vyučení pracoval asi rok u firmy vyrábějící elektromotory, ale kvůli hospodářské krizi byl propuštěn. Bez vědomí otce absolvoval v Brně zkoušky na letce Československé armády a uspěl. 1. října 1935 Josef zahájil kurz leteckých mechaniků u 83. letky 5. bombardovacího pluku umístěného v Brně. O rok později byl poslán do Prahy do pilotní a poddůstojnické školy u 1. stíhacího pluku ve Kbelích. 1. února 1937 byl povýšen na svobodníka a po kurzu elementárního a pokračovacího létání poslán do Hradce Králové k výcviku na stíhače. 1. května byl zařazen mezi piloty letce a 15. července odvelen do Piešťan na Slovensko k 39. stíhací letce 3. leteckého pluku Generála Milana Rastislav Štefánika. Tu s Aviemi B 534 přestěhovali do Vajnor a Malacek. 16. září 1937 byl Josef Stehlík povýšen na desátníka, 1. května 1938 na četaře a 1. července jmenován polním pilotem letcem. Koncem září za druhé mobilizace bránil slovensko maďarskou hranici. V říjnu 1938 byl četař Stehlík díky svým schopnostem určen za instruktora létání ve Spišské Nové Vsi a od druhé poloviny listopadu v Piešťanech. 14. března 1939 byl vyhlášen Slovenský štát a následujícího dne Wehrmacht obsadil zbytek Čech a Moravy, z nichž byl vytvořen Protektorát. Den poté tam byl Josef Stehlík z Piešťan odvelen do Protektorátu a 19. března propuštěn z čs. armády. Díky kontaktům ze Svazu letců v Praze se dvakrát pokusil překročit polskou hranici. Úspěšný byl až 5. června. Také on byl donucen v Malých Bronowicích u Krakova podepsat předběžný pětiletý závazek ve francouzské Cizinecké legii. Do Francie Stehlík odplul 26. července z Gdyně na lodi Kastelholm a 1. srpna vystoupil v Calais. K posádkám Cizinecké legie v severní Africe už ale neodplul. 1. září napadl Hitler Polsko.
3. září Francie vyhlásila Německu válku. 11. října byl Josef Stehlík odeslán do Centrální letecké školy pro stíhače v Chartres. Zde se přeškolil na tehdy nejrozšířenější stíhačku francouzského letectva Morane Saulnier 406. 1. prosince 1939 výcvik ukončil i Caporal-Chef – naddesátník Stehlík a ještě ten měsíc spolu s poručíky Jindřichem Beranem, Evženem Čížkem, četaři Josefem Keprtem a Hubáčkem a desátníkem Václavem Šloufem odjel do Ochey u Nancy ke stíhací skupině III/3 - Groupe de Chasse. Tam Lt Beran u páté letky velel roji s čísly Stehlíkem a Keprtem, s kterými během tzv. války vsedě létali i za německou hranici. Josef útočil na pozorovací Henschel 126, dopravní Junkers 52 i rychlý bombardér Ju 88. Toho posledního nemohl trefit tak ho nahnal mezi kopce a ten o jeden zavadil. Po tomto letu byly kulomety Stehlíkova MS 406 přezkoušeny a ukázalo se, že je rozštelovali francouzští sabotéři. 10. dubna se GC III/3 přestěhovala na letiště Beauvais- Tillé v Pikardii. 10. května po útoku Německa na Francii Belgii se 5. letka přestěhovala do Maubeuge-Elsmes blíž frontě. Již první souboje prokázaly, že MS 406 se slaboučkým motorem nestačí nejen na jednomotorové Me 109E, ale ani na dvoumotorové Messeschmitty 110. Přesila Me 110 už 11. května sestřelila u belgického Wetterenu Lt. Berana. GCIII/3 byla po 21. květnu na letišti Cormeilles-en-Vexin přezbrojena nejlepší stíhačku francouzské výroby Dewoitine 520. Stehlík si pro jednu odletěl do továrny v Toulose. Její motor ale krátce po startu vybuchnul. Josef provedl glizádu a tím urychleně přistál na letišti u továrny. D 520 byla včas uhašena a závada motoru zjištěna. Stehlíkovi ředitel továrny nabídl místo zkušebního pilota, ale ten odmítl. 6. června Josef dosáhl svého posledního sestřelu v Bitvě o Francii, Me 109E. G.C. III/3 se musela stěhovat před postupujícím Wehrmachtem na jih, 11. června dokonce dvakrát. Dva dny po francouzské žádosti o příměří odstartovala z Perpignanu do Alžíru, ale přistála v Tunisku. Téhož dne přelétla do Maison Blanche v Alžírsku. 22. června byla G.C.III/3 v Relizane, když byla oznámena kapitulace Francie. Za čtyři sestřely a čtyři další ve spolupráci byla Caporal-chef Stehlíkovi udělena francouzská Vojenská medaile – Médaille Militaire. Podle počtu hodin u bojové jednotky byl mezi čs. piloty Bitvy o Francii s 65 hod. 55 minutami devátý.
Čs. piloti v severní Africe dostali rozkaz odjet vlakem do marocké Casablanky. Odtud Josef Stehlík odplul až 19. července 1940 lodí „Royal Scotsman“ v transportu pod velením štábního kapitána Josefa Dudy do Gibraltaru. Zde na parníku „David Livingstone, a o dva dny později v konvoji zamířil do Velké Británie. 5. srpna přistál ve velšském Cardiffu. Odtud do stanového tábora Cholmondeley u Chesteru. 10. srpna škpt. Duda s padesáti vybranými letci odjel do čs. depa RAF Cosford. Zde Josef Stehlík o dva dny později podepsal závazek služby RAFVR - Dobrovolnické záloze Královského letectva a jako poddůstojníkovi mu bylo přiděleno služební číslo 787701. 26. srpna 1940 už byl seržantem a 5. září přidělen k čs. 312. stíhací peruti vznikající v Duxfordu. Tam byl po dvou dnech jeho pilotní um přezkoušen mjr. Frankem Hastingsem Tysonem na dvoumístném Miles Masteru a Josef obstál. Proto si téhož dne poprvé zalétal s Hawker Hurricanem, jimiž měla být 312. vyzbrojena. Peruť byla 26. září přemístěna na letiště Speke u Liverpoolu, aby přístav bránila před Luftwaffe. Ta bombardovala skoro každou noc. 8. října poslala za dne nad cíl rychlý bombardér Junkers 88 výrobního čísla 4068 zjistit přesnost nočního bombardování. Mraky byly jen 300 metrů nad zemí. Čet. Stehlík držel spolu s kpt. Dennisem Edgarem Gillamem a por. Arnoštem Vašátkem hotovost. Zatímco důstojnící po vystřelení rakety odstartovali hledat nepřítele, motor Josefova L 1807 nechtěl naskočit. Když se tak konečně stalo, čet. Stehlík začal nabírat výšku, když uviděl asi sto metrů nad sebou pod mraky Ju 88. Josef se k němu bleskově přiblížil a dávkou zasáhl jeho levý motor. Přestože se zkušený pilot Luftwaffe ukryl v mracích, čet. Stehlík ho pronásledoval a dál po něm střílel. Gillam a Vašátko se připojili k honičce a vetřelec byl v několika minutách sestřelen a přistál na pláži. Souboj viděli na vlastní oči obyvatelé Liverpoolu sužovaní nočními nálety Luftwaffe. Běželi na letiště Speke poděkovat třem pilotům, ale stráž je nepustila dovnitř. Z části kýlovky s hákovým křížem z Ju 88 se stala trofej perutě. Čs. 312. peruť sestřelila první letadlo Luftwaffe a sestřel byl rozdělen na třetiny pro všechny tři piloty hotovostního roje.
S 312 se čet. Stehlík během prvního turnusu služby u RAF stěhoval ze Speke na letiště Pernhos, Jurby na ostrově Man, Kenley, Martlesham Heath a Ayr ve Skotsku. 1. března 1941 by povýšen na rotného F/Sgt. Už 7. srpna na podporučíka a bylo mu přiděleno důstojnické služební číslo 104693. K soubojům s nepřítelem se dostal především při letech z Kenley nad Francii v červnu a červenci. Jeden Me 109E sestřelil pravděpodobně a dva poškodil. První operační turnus P/O Stehlík ukončil 20. října 1941. Pro svoje umění pilotáže byl poslán do Centrální letecké školy v Upavonu, kde na Avro Tutorech a Miles Masterech prodělal kurz pro učitele létání na jednomotorových letadlech. Ten ukončil 13. prosince 1941, kdy byl odvelen k 9. pokračovací letecké pilotní škole SFTS v Hullavingtonu. Odtud se stěhoval k 5 a pak 2. shromažďovacímu středisku ve Wilmslow. V rámci British Commonwealth Air Training Plan byl vybrán jako jeden z prvních Čechoslováků k odjezdu do Kanady cvičit pilotní žáky tam bez rizika útoků Luftwaffe.
10. února 1942 u 39. SFTS ve Swift Current v provincii Saskatchewan zahájil pokračovací výcvik žáků na Harvardech. Byli mezi nimi i čs. pilotní kadeti Otto Smik, Antonín Svěcený a František Remeš. Stehlíkovy schopnosti byly velitelem školy ohodnoceny jako nadprůměrné a v červenci byl přeložen k 31. škole elementárního létání EFTS do De Wintonu v provincii Alberta. Zde kadeti létali na nejprve na dvojplošnících De Havilland 82 Tiger Moth, Boing PT-27 Stearman a poté na pokročilém licenčním Harvardu. K jeho žákům patřili Čechoslováci Miroslav Diviš, Karel Lanczik, Antonín Macenauer, Josef Motyčka a Rudolf Protiva. S kadety absolvoval denně i deset vzletů. 7. srpna byl Josef Stehlík povýšen na poručíka letectva F/O a v září dostal nové žáky – také Františka Fantu, Jindřicha Landsmana, Josefa Morcha, Miloslava Mikulíka, Miroslava Moravce, Václava Nikla, Karla Peřinu a Roberta Procházku.
V den čs. státního svátku byl F/O Stehlík převelen k 34 SFTS do Medicine Hat v provincii Alberta. Zde létal se svými žáky opět na Harvardech, naposledy 31. ledna 1943. V Kanadě nalétal téměř 650 hodin. Jeho pilotní schopnosti byly velitelem školy ohodnoceny nadprůměrné. Místo instruktora zde ale odmítl. V depotu v kanadském Monctonu byl tři týdny. Po příjezdu lodí do Liverpoolu strávil několik týdnů v čs. depotu St Athan ve Walesu a 10. dubna se hlásil v Churchstantonu u 312. perutě. Byl jmenován zástupcem velitele letky doprovázející bombardéry na kontinent. 7. srpna byl Josef na Shetlandských ostrovech povýšen na F/Lt kapitána letectva. 18. až 21. září se 312 stěhovala na základnu Ibsley a Čs. stíhací Wing opět doprovázel nad kontinent britské bombardéry. Zraněn byl pouze při nouzovém přistání 24. prosince 1943 při návratu z operačního letu kvůli poruše motoru.
V listopadu 1943 byl Josef Stehlík mezi dvaceti piloty 312, kteří se dobrovolně přihlásili k vytvářené stíhací jednotce v Sovětském svazu. Bylo vybráno jen osm a kpt. Stehlík mezi nimi. Svůj poslední let u 312. absolvoval 14. ledna 1944. U ní za skoro 240 operačních hodin sestřelil dvě letadla jistě, dvě pravděpodobně a jedno poškodil. Celkem u RAF od srpna 1940 do ledna 1944 nalétal 1175 hodin
Z RAF byl propuštěn v Londýně 1. února 1944. Požádán reverendem Vítem z Čs. inspektorátu, aby zachránil čest Československa, se 11. v Lancasteru formálně oženil se Jacqueline - snoubenkou ppor. Josefa Nývlta, který byl 19. září 1942 s Wellingtonem HD892 čs. 311. perutě sestřelen nad Biskajským zálivem. 21. února 1944 por. Stehlík odplul s devatenácti dalšími piloty a zpravodajským důstojníkem z Glasgowa přes Gibraltar do Port Saidu v Egyptě. Z Káhiry vlakem, do Damašku v Sýrii. Autobusem na základnu RAF Habbányia u Bagdádu. Vlakem, na korbě náklaďáku a vlakem do Teheránu v Persii. Ten byl v sovětské zóně. Por. Stehlík odletěl 2. 4. Dakotou postavenou v SSSR v licenci - dopravním Li 2 – do Moskvy v první skupině čs. pilotů. Odsud pak všichni 13. jeli vlakem do Ivanova, kde zahájili přeškolení na stíhačku Lavočkin 5 FN. Kurs probíhal bez nehod a byl zkrácen kvůli zkušenosti čs. pilotů. V polovině května přeletělo 22 La 5 FN do Kubinky i s dvěma příchozími ze slovenské Stíhací letky 11, kteří na Kubáni 9. září 1943 ulétli s Me 109G k Rudé armádě. V Kubince bylo umění pilotáže v červnu přezkoušeno komisí. Ta byla spokojena nejen letem ve formaci, ale rovněž akrobacií por. Stehlíka s La 5FN. Jednotka mohla být nasazena na frontě a byla přejmenována na 1. čs. stíhací pluk.
20. července odlétli během tří dnů přes Brjansk a Priluki do Proskurova blízko fronty. V srpnu piloti nelétali pro nedostatek benzínu. 1. byl Josef Stehlík povýšen na nadporučíka. Po zprávách o povstání na Slovensku se pluk přesunul do Stubna blíže frontě. Velení v Moskvě rozkázalo pluku přeletět na Slovensko. Proto osmnáctý den po vypuknutí Slovenského národního povstání 15. září 1944 odletěl velitel první perutě Československého stíhacího pluku nadporučík Josef Stehlík v jedné ze čtyř sovětských stíhaček Lavočkin 5FN na letiště Tri Duby severně od Zvolena. Při seskakování z křídla na zem si vymknul levý kotník. Hned 18. září, den po příletu celého pluku na území povstalců, měl vést útok Lavoček na letiště Luftwaffe v nedalekých Pieštanech. Tam sloužil před válkou a jeho znalost terénu byla pro úspěšnost přepadu naprosto zásadní.
Tak podle rozkazu velitele pluku štábního kapitána Františka Fajtla zůstal Josef 16. září na Slovensku, aby šetřil svůj kotník. Škpt. Fajtl, jeho zástupce škpt Klán a velitel 2. perutě npor. Chábera po zjištění připravenosti polního letiště na Zolné pro 22 La 5FN pluku odletěli zpět do Stubna.
20 La 5FN 17. září 1944 přiletělo na polní letiště Zolná ze Stubna přes Krosno. Při mezipřistání v v Krosnu byla Borovcova poškozena. U říčky Hučava byly okamžitě zamaskovány. Následujícího dne 8 z nich vedených npor. Stehlíkem napadlo piešťanské letiště, odkud Luftwaffe bombardovala letiště Povstalecké letky Tri Duby nejčastěji. Deset letadel tam zničili, deset pravděpodobně a deset poškodili.
Hned následující dne npor. Stehlík za letu k Prievidzi spatřil Junkers 88 a pronásledoval ho. Poslal ho k zemi a ten vybuchl u Zemianských Kostolan. 7. října s ppor. Kocfeldou sestřelili u Klačan Ju 87 Stuka. 9. října se 1. peruť musela kvůli podmáčené louce na Zolné stěhovat na letiště Tri duby. Stehlík měl na Slovensku 26 hodin 20 minut, když 25. října odlétal v čele sedmi lavoček a jednoho Me 109G Povstalecké letky přes frontu k Rudé armádě. Přistál v Rumunsku a 1. listopadu 1944 přeletěl do Przeworsku. Převelen k 2. stíhacímu pluku do Przemyslu a jmenován zástupce velitele. On a dalších sedm pilotů z 1. pluku bylo posláno do kurzu učitelů létání na Lavočkinech 5 FN a 7, ukončený 19. ledna 1945. 2. pluk na La 7 do bojů o Ostravu v dubnu vůbec nezasáhl a z letiště Balice u Krakova přelétl k 1. pluku do Albrechtiček na Moravě až po skončení války. Ve Kbelích a Letňanech přistály La 5FN, La 7 a Il2m3 až 14. května. Stehlíkovy rodiče a bratry 17. září 1942 zatklo gestapo. Rodiče byli vězněni v Jihlavě. Oba byli propuštěni, ale otec brzy poté na následky věznění zemřel. Oba Josefovi bratři Eduard a Adolf byli zavření v Brně v ulici Pod kaštany a v Kounicových kolejích. Bratr Eduard i ve Svatobořicích.
Akrobacie npor. Stehlíka s La 5 se stala vrcholem přehlídky 1. smíšené letecké divize /sld/ v Praze Letňanech 1. června 1945. Toho 1. 7. povýšili na kapitána a v srpnu odveleli do prostějovského leteckého učiliště. Zde byl učitelem létání a 1. ledna 1946 byl povýšen na štábního kapitána. Získal kvalifikaci instruktora „A“ k výcviku nových učitelů létání. 15. února byl poslán do Kbel, aby vedl kurz pilotů Sboru národní bezpečnosti na Me 109G a K. O rok později byl odvelen do Českých Budějovic, kde vedl výcvik učitelů létání. Od 31. 5. v Letecké vojenské akademii Hradec Králové učil žáky létat na cvičných Aradech 96B čs. výroby – C2. Už od srpna vedl u 2. výcvikové letky pro stíhací piloty v Pardubicích kurz na dvoumístném Me 109G/K čs. výroby - CS199 a Spitfiru Mk IX – S89. Nejprve ale musel vyškolit instruktory létání.
Následky komunistického převratu 25. 2. 1948 se nevyhnuly ani škpt. Stehlíkovi. Od 1. června byl poslán na dovolenou „ s čekaným“, což znamenalo konec jeho létání v Československém vojenském letectvu. V září 1948 z něj byl propuštěn. Předtím ho v létě v Dolní Libochové navštívili dvě osoby s žádostí o kontakt k útěku za hranice. Odmítl je, ale stavil se u bratra o radu. Eduard měl podezření, že oba byli provokatéři a přesvědčil Josefa, aby návštěvu hlásil na četnické stanici. O několik hodin později byl Josef zatčen Státní bezpečností a odvezen do „domečku“ u Lorety na Hradčanech. Vězněn sedm měsíců byl v dubnu 1949 kvůli „napomáhání k ilegálnímu útěku jiným“ a poškození dobrého jména vojska“ degradován na vojína a musel se vystěhovat ze služebního bytu v Praze. Eduardova rada Josefa zachránila od delšího věznění.
Z prvního zaměstnání v Holešovicích byl vyhozen po čtyřech měsících, z druhé firmy v Brně po několika týdnech. Za pomoci bývalého člena čs. obrněné brigády Josef v listopadu 1949 dostal práci zase v Brně a bydlení na svobodárně. V roce 1956 se podruhé oženil. O sedm let později mu bylo doktorem v Lázních Lipová nabídnuto zaměstnání, ale manželka ho odmítla následovat. Josef se stal mezi lázeňskými hosty letci populárním svými historkami.
V září 1964 se při oslavách 20. výročí Slovenského národního povstání ptal sovětský maršál Krasovskij po Fajtlovi, jehož první stíhací pluk byl součástí Krasovského 8. letecké armády. Nastala panika. Čeští piloti nebyli vůbec pozváni, pouze slovenští. Také Josefovi byl doručen telegram urychleně se dostavit do Banské Bystrice. Žádný na sobě neměl uniformu ani vyznamenání. V témže roce byl Josef částečně rehabilitován a dostal zpět hodnost majora letectva. Mohl si zalétat na větroni, cvičném vrtulovém i proudovém Aeru L 29 Delfín. Konečně dostal povolení koupit si kulovnici, když mu první vyrobenou v Anglii zabavila při jeho zatčení v roce 1948 Státní bezpečnost.
Začátkem roku 1966 se Josef podruhé rozvedl a 17. září téhož roku se potřetí oženil. Třetí manželku poznal v Lázních. Okupace Československa armádami Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 znamenala opětné zhoršení situace pro všechny příslušníky RAF. O tři roky později Stehlíkovi úřady zabavily druhou kulovnici. Josef si ji musel půjčovat od přátel myslivců. V roce 1971 se stěhoval do Slavičína. Povolení ke koupi třetí kulovnice dostal po osmi letech. Ta mu už zabavena nebyla. V létě 1990 Josef Stehlík s dalšími čs. veterány RAF odletěl do Velké Británie k oslavám 50. výročí Bitvy o Británii. V Imperiálním válečném muzeu Duxford si 13. července znovu sáhl na Spitfira. Šlo o AR 501 čs. 310. perutě NN-A. Téhož roku byl povýšen na plukovníka ve výslužbě. 30. května 1991 mu měl být předán Řád Milana Rastislava Štefánika ze zdravotních důvodů přímo ve Slavičíně. V noci z 29. na 30. ale pilot výjimečných kvalit Josef Stehlík zemřel.
29. května 1994 mu byla odhalena pamětní deska na zdi základní školy ve Strážku, kam chodil do měšťanky. 12. září 2009 na velkém kameni před místní kapličkou odhalili desku v jeho rodišti Pikarci jemu a druhému významnému rodákovi Prof. Ing. Dr Aloisi Myslivcovi DrSc. Při oslavách stého výročí narození plk. Stehlíka dne 21. března ve 14. 05 proletěly dva Gripeny z letiště Čáslav a ke kameni byl položen věnec. Mezi účastníky byl rovněž premiér republiky a veterán RAF gen. Emil Boček. Od 28. března bude Josef Stehlík mít pamětní desku také ve Slavičíně.
Vyznamenání :
Croix de Guerre – francouzský Válečný kříž se třemi palmami a dvěma zlatými hvězdami
Médaille Millitaire
Médaille Commémorative des Services Volontares dans la France Libre
Československý válečný kříž – pětkrát
Čs. medaile Za chrabrost – třikrát
Čs. medaile Za zásluhy I. a II. stupně
Řád Slovenského národního povstání 1. třídy
Pamětní medaile československé zahraniční armády
The 1939 – 1945 Star with Battle of Britain Clasp
War Medal
Defence Medal
Air Crew Europe Star
Dne 29. května 1994 mu byla odhalena pamětní deska na zdi základní školy ve Strážku, kam chodil od září 1926 do června 1929 až po absolvování obecné školy v Dolní Libochové.
Literatura
Josef Stehlík – Lovec s přesnou muškou – Jaroslav Popelka, Václav Kolesa, Jana Horáková – nakladatelství Kolesa
František Fajtl – První doma - Naše vojsko 1980
František Fajtl – Podruhé doma – Naše vojsko 1984
Josef Váňa, Jan Rail – Českoslovenští letci ve Francii – AVIS MNO 2005
Zbyněk M. Duda – Velitel stíhacího letectva – Naše vojsko 2005
Děkujeme za pomoc Janu Kodrasovi a Peteru Murtonovi z IWM Duxford
Foto 193 se Sgt. Josefem Stehlíkem 8. října 1940 - ZDE
Foto 505 i s npor Stehlíkem v září 1944 - ZDE