Vynucené přistání rakouského vrtulníku na území Československa.
V životě dochází k tragickým omylům, které ne vždy dobře skončí jako tento, který zásluhou bystrého úsudku a správného rozhodnutí pilota hotovostního letounu skončil šťastně bez ztráty lidských životů.
Dne 23.5.1978 v 9.22 hod. na letišti Hörsching vzlétl rakouský vojenský vrtulník typu Augusta-Bell AB-204B, což byl americký Bell 204B (UH-1B), vyráběný v italské licenci s trupovým označením 4D-BT, který prováděl přelet ve výšce 300-400 m rychlostí 140 km/hod. z letiště Hörsching na letiště Allentsteig s plánovanou dobou letu 45 minut. První pilotem byl plk. Josef Stangl, velitel 3. leteckého pluku rakouského letectva, druhým pilotem byl kpt. Wolfgang Zacharias. Na palubě se dále nacházeli ppor. Günter Perfahl, pplk. v.z. Ing Johan Böhm, t.č. na vojenském cvičení, a civilní zaměstnanec rakouského ministerstva obrany na letišti Hörsching. Piloti prováděli let podle srovnávací orientace s využitím železniční trati ve známém terénu. Po 30 minutách letu se plk. Stangl rozhodl pro přílet na letiště Allentsteig od severu , přičemž sledoval železniční trať ve směru na město Weitra, kde chtěl změnit kurs letu na východ k letišti Allentsteig. Jihovýchodní vítr způsobil snos z plánované trati letu k severozápadu do blízkosti československé státní hranice.
Tuto situaci sledovala služba na velitelském stanovišti (VS) v Českých Budějovicích a když v 9.51hod. vrtulník vlétl do vzdušného prostoru Československé republiky, vydala rozkaz ke vzletu hotovostního letounu Mig-15bis z letiště České Budějovice. V té době osádka vrtulníku zahlédla železniční trať o níž usoudila, že vede na Allentsteig. Protože terén a železniční trať byly odlišné od terénu a trati na Allentsteig, osádka vrtulníku v 10.05 hod. snížila výšku a podle tabule na nádraží, zjistila, že jsou u Suchdolu nad Lužnicí v Československu. Druhý pilot ohlásil rádiem na letiště Hörsching, že jsou omylem v Československu a to již zpozorovali čs. hotovostní letoun pilotovaným mjr. Ferdinandem Ivanem, který je smluvenými znaky vyzýval, aby jej následovali na letiště České Budějovice. Osádka vrtulníku však nereagovala a v přízemní výšce 50 m , kopírující železniční trať ve směru na České Velenice se snažila uniknout. Osádka vrtulníku nevzala na vědomí ani vystřelenou signální světlici hotovostním letounem. V této situaci dostal pilot hotovostního letounu od velitelského stanoviště v Českých Budějovicích vypálit výstražnou dávku. Osádka vrtulníku však na krátkou dávku 6 střel nereagovala, pouze vystřelila bílou světlici a pokračovala v přízemním letu k městu Nové Hrady. Z toho důvodu velitelské stanoviště vydalo pilotu hotovostního letounu rozkaz vrtulník sestřelit.
Později se mjr. Ivan k této absurdní situaci vyjádřil: „Rozkaz jsem pochopitelně odmítnout nemohl, ale sestřelit jsem jej nechtěl. Byl to narušitel, vojenský vrtulník, ale neozbrojený, navíc jsem nevěděl, jestli měl na našem území nějaký úkol, ale spíš jsem předpokládal, že zabloudil a tak jsem zkusil ještě poslední možnost. Provedl jsem zteč a vypálil před vrtulník dávku do lesa, odkud se rozprskl oblak rozstřílených větví a jehličí. Tentokrát jsem podržel spoušť o něco déle, takže vyšlo 60 střel z obou 23mm kanónu
Rakouský vrtulník okamžitě v 10.10 hod. přistál u lesa na louku asi 200m od osamělého domu č. 89.
Dne 23.5.1978 v 11 hod. přišel na mé pracoviště zkušebního pilota můj nadřízený a řekl mi:"Byl jste určen do letecké vyšetřovací komise, vezměte si potřebné věci a dostavte se na výpravnu letiště Kbely", (jako zkušební pilot jsem byl v některých případech jmenován do vyšetřovacích komisí leteckých nehod).
Po příchodu na výpravnu mne jeden z přítomných důstojníků informoval, že na našem území přistál rakouský vrtulník. Krátce potom jsme nastoupili do vrtulníku Mi-8 a letěli do Jižních Čech. Seděl jsem v kabině na pravé straně u okna a sledoval krajinu pod námi. V prostoru Dvorů nad Lužnicí jsem viděl v lese v délce 200 m polámané větve a kmeny stromů, z nichž trčely světlé pahýly. Důstojník sedící vedle mne na to upozornil slovy, že je to od střel hotovostního letounu, který tím donutil k přistání rakouský vrtulník. V té chvíli jsem si uvědomil, že jde do tuhého, což může ovlivnit nejen můj profesní život, ale život celé mé rodiny. Za tři měsíce se tak stalo.
Po přistání nedaleko rakouského vrtulníku jsme vystoupili z Mi-8 a dali se do práce. Jako jediný pilot jsem měl za úkol identifikovat vrtulník, určit takticko technická data, výzbroj, výstroj, možnosti bojového použití vrtulníku a zda se jednalo o ztrátu orientace nebo jinou činnost.Rakouský vrtulník měl na trupu motoru vyznačené veškeré potřebné technické údaje, včetně poslední revize vrtulníku. (U nás byly tyto údaje uváděny v technické dokumentaci).
Identifikoval jsem vrtulník Augusta Bell AB-204B americké konstrukce, s vojenským označením v USA UH-1B, evidenčního označení 4D-BT, vyrobeného v licenci v Itálii s výrobním číslem 3192,. Jednomotorový s hlavním dvoulistým rotorem a vyrovnávacím rotorem s lyžinovým podvozkem Vrtulník byl určen k přepravě vojsk (10-12 mužů s výzbrojí) a materiálu, k odsunu raněných, k záchranným pracím, ke spojovacím účelům, s výzbrojí pak k přímé podpoře pozemních vojsk
Při prohlídce kabiny jsem zjistil, že v palubní desce byl otvor po vymontování ukazatele automatického rádiového kompasu (ARK). Z toho důvodu měla osádka vrtulníku možnost provádět let pouze za jasné oblohy nebo pod mraky a dobré dohlednosti (za normálních povětrnostních podmínek - NPP) a tato podmínka v té době splněna nebyla. Na základě tohoto zjištění jsem dospěl k názoru že se nejednalo o průzkumný let, ale o ztrátu orientace za letu. V kabině nebyly nalezeny žádné fotografické či jiné přístroje, které by naznačovaly, že se jednalo o průzkumný let..
Po ukončení prohlídky jsme letěli na letiště České Budějovice, kde z vrtulníku vystoupilo několik důstojníků, na jejichž návrat jsme čekali v kabině vrtulníku. Po jejich návratu jsme provedli přelet na letiště Kbely, kde jsme se shromáždili v budově Výzkumného ústavu a tam nám bylo sděleno, že zasedá vláda a s presidentem Gustavem Husákem a čekají na výsledek šetření naší komise. Každý jsme dostali čisté listy papíru, na které jsme po odbornostech zaznamenali své poznatky. Uvedl jsem typ vrtulníku a veškeré údaje které jsem již v tomto článku uvedl dříve. Zdůraznil jsem, že osádka vrtulníku neměla kromě kompasu, žádné radionavigační přístroje a let po trati prováděla pomocí srovnávací orientace. Po krátkodobé ztrátě viditelnosti země a snosu větrem došlo k odchýlení od plánované tratě letu a následné záměně železniční trati k městu Weitra se železniční tratí České Velenice-Třeboň.
Obě železniční tratě vedou na sever. Když osádka vrtulníku zjistila, že jsou u Suchdolu nad Lužnicí, došlo k obnovení orientace již nad územím Československa. Jednalo se tedy o ztrátu orientace. Dále jsem uvedl, že žádné fotografické ani jiné přístroje sloužící k průzkumné činnosti se na palubě vrtulníku nenacházely.
Po odevzdání písemných prací jsme čekali asi 2 hodiny, než jsme mohli o půlnoci nastoupit do autobusu a odjet domů. S pocitem úlevy a uspokojením, že jsem také přispěl svou troškou, jsem vyslechl zprávu ČTK o propuštění osádky a cestujících rakouského vrtulníku do své vlasti. Vrtulník byl vrácen později a 27. 5 .1978 s ním náhradní rakouská osádka provedla vzlet v 13.50 hod. a odletěla do Rakouska.
Boleslav Povolný